Abstrakty

OBSAH:

Sekce 1

ENVIRONMENTÁLNÍ ÚČETNICTVÍ – PŘEHLED SOUČASNÉ SITUACE V ČR A EU

Steurer, A.: Environmentální účetnictví v Evropské unii

Příspěvek shrnuje práci v oblasti environmentálních účtů vykonanou až doposud v Eurostatu, tj. ve Statistickém úřadu Evropské Unie. Naznačen je také pravděpodobný směr, kterým se práce bude ubírat v budoucnu. Environmentální účty představují oblast fyzických a peněžních účtů jsoucích v souladu se základním systémem národních účtů, s nimiž vytvářejí obsáhlé environmentálně ekonomické soubory dat. Tyto soubory dat lze použít k podpoře analýz politiky i k odvození ukazatelů. Peněžní ocenění dříve neoceněných environmentálních jevů a změn v životním prostředí není jen určitým zaostřením dosavadní oficiální statistiky. Je to zčásti důsledkem konceptuálních a interpretačních problémů, které způsobují to, že takové ocenění je v perspektivě statistické makroúrovně (tj. ex post) méně použitelné, a to částečně z důvodů významného nedostatku primárních dat pro hodnocení v pojmech peněžních hodnot a kvantitativních i kvalitativních fyzických informací.

Drápal, S.: Environmentální účetnictví v České republice

Ritschelová, I., Ščasný, M.: Environmentální účetnictví v ČR: přehled vybraných projektů řešených v letech 1996-2004

V příspěvku je prezentován základní přehled cílů a výsledků vybraných hlavních projektů v oblasti environmentálního účetnictví na makroekonomické úrovni -- ať již dokončených, či stále řešených v ČR v posledních letech. Je nezbytné zdůraznit, že v průběhu posledních let bylo řešeno a podpořeno jak na národní, tak na mezinárodní úrovni více projektů, které se nějak dotýkaly problematiky environmentálního účetnictví. Tyto projekty však byly primárně zaměřeny do jiných oblastí než právě do oblasti environmentálního účetnictví. Cílem této analýzy se sumarizovat co bylo uděláno a čeho bylo dosaženo v posledních letech v ČR v dané oblasti a identifikovat oblasti a výsledky, na které by mohl řešený projekt navázat.

Obršálová, I.: Současná situace v environmentálním účetnictví na mikroúrovni - výsledky výzkumu v České republice

Sekce 2

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝDAJE

Steurer, A., Ritschelová, I.: Účet výdajů na ochranu životního prostředí (EPEA)

Účet výdajů na ochranu životního prostředí (EPEA) je jedním ze satelitních účtů národních účtů. EPEA je konstruován stejným způsobem jako jsou konstruovány národní účty pro ekonomiku jako celek. Agregát – celkové výdaje na ochranu životního prostředí je tedy konsistentní s agregátem, jakým je hrubý domácí produkt (HDP). V první části příspěvku jsou prezentovány koncepce a metodologické přístupy k tvorbě EPEA. Ve druhé části je popsán první pokus o vytvoření EPEA pro ČR a kvantifikaci celkových výdajů na ochranu životního prostředí v ČR v roce 1997. V této souvislosti jsou popsány i základní informační zdroje, které jsou v dané oblasti v ČR k dispozici. V závěru přednáška zkoumá možnosti aktualizace účtu výdajů na ochranu životního prostředí a založení nových časových řad.  

Tošovská, E.: „Environmentální aktivity a Environmentální produkty“ – stavební kameny EPEA

Cílem presentace bylo sumarizovat hlavní metodologické problémy spojené s identifikací a klasifikací environmentálních aktivit a environmentálního zboží. Tyto kategorie jsou významnou součástí rozvoje satelitních účtů životního prostředí, protože ukazují jaké aktivity jsou spojeny s ochranou životního prostředí , kdo je realizuje, stejně jako kdo vyrábí a dováží environmentální zboží. Indentifikace těchto dvou kategorií bude finálně využito pro zmapování tzv. eko-průmyslu.Ve vztahu k aktivitám na ochranu životního prostředí byla diskutována především kriteria primárního určení aktivity /kritérium čistého hlavního cíle, extra nákladů, čistého přírůstku nákladů a nákladů na splnění cílů legislativy/ a způsob určení hlavní, vedlejší a event. pomocné aktivity firmy. Při vymezování environmentálního zboží je metodologicky náročné především vytipovat tzv. „spojené“ /connected/ a „adaptované“ /adapted/ produkty. Závěrem presentace byla diskutována otázka zda je možno pro účely satelitního účtu životního prostředí využít seznam environmentálního zboží, vypracovaný pro účely zamýšleného snižování či eliminace celních sazeb na toto zboží /podle ministerské deklarace z Doha/.

Ščasný, M.: Environmentálně orientované daně a poplatky v rámci systému národních účtů

Hlavním cílem přednášky je diskuse o implementaci účetnictví pro transakce s environmentální souvislostí, a to zejména environmentálních odvodů, jak je to popsáno v kapitole 6 v SEEA-2003 (UN aj., 2003). Environmentálně orientované odvody jsou daně a poplatky, kdy základem pro daň je fyzická jednotka (nebo její zástupce) nebo cokoli, u čeho se prokázal specifický negativní dopad na životní prostředí. Tento přístup sleduje SEEA-2003. Zmíněné odvody lze rozdělit do čtyř skupin, a sice: odvody z energií, dopravy, znečištění a využívání přírodních zdrojů. Některé z nich patří do skupiny odvodů z výroby a dovozu, které jsou již zahrnuty v rámci dodávek a použití. Ovšem ostatní z těchto odvodů patří spíš do skupiny odvodů z vlastnictví nebo používání majetku. Zdá se, že relevantní nejsou kapitálové daně. Poslední dvě skupiny odvodů se v rámci dodávky a použití dosud neobjevily. Identifikujeme všechny možné environmentálně orientované odvody zavedené v České republice, klasifikujeme je dle tříd Eurostatu a potom uvádíme databáze jejich výnosů  v letech 1993 – 2003. V České republice činily environmentálně orientované odvody kolem 7 % celkových veřejných příjmů, 8 % daňových výnosů či 3 % HDP (v daném pořadí).  Představuje to asi 220 EUR na hlavu. Ve výnosech mají převahu výnosy ze spotřební daně z motorových paliv, přičemž environmentální poplatky představují jen malou část - jen asi 4 % z těchto všech. Předkládáme odhad výnosů z DPH z energií. Na základě tohoto hodnocení je pojednáno o další práci na možné implementaci účetního rámce SEEA-2003 v České republice.

Ritschelová, I., Krumpová, E., Převrátil, B.: Vývoj statistického zjišťování výdajů na ochranu životního prostředí v České republice

Dokument obsahuje základní přehled o statistickém zjišťování investic a výdajů na ochranu životního prostředí realizovaném Českým statistickým úřadem. Zahrnuje informace o vývoji statistického zjišťování, o metodologických změnách, o souborech respondentů, o výstupech atd.. Podrobně se dokument věnuje novému statistickému zjišťování, které bylo poprvé realizováno za rok 2003. Statistické zjišťování výdajů na ochranu životního prostředí a jeho výsledky mohou ve významné míře ovlivnit budoucí rozvoj účetnictví životního prostředí v České republice a zejména rozvoj Účtu výdajů na ochranu životního prostředí.

Sekce 3

ÚČETNICTVÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ A MATERIÁLOVÝCH TOKŮ

Ščasný, M.: Environmentální účetnictví přírodních zdrojů: účetní metody a oceňování podzemních aktiv v České republice

Příspěvek pojednává o třech přístupech a metodách účetnictví podzemních aktiv a jejich použití v České republice. Za prvé, uvádíme zprávu o celkové ekonomické produktivitě v sektoru hornictví a kamenolomů. Při tom poskytujeme makroanalýzu příspěvku v daném sektoru k hrubé přidané hodnotě (HPH) s využitím národních účtů. Tento sektor prošel velkými restrukturalizačními změnami. Zatímco dříve sektor přispíval k HPH 4 %, dnes je to pouze 1,3 %. Více než 80 % z toho vytváří těžba uhlí, lignitu a rašeliny. Dobývání uranu a železa bylo zastaveno v polovině devadesátých let a bylo ztrátové. Za druhé, informujeme stručně o implementaci  analýzy materiálových toků, účtů a rozvah v České republice. Posuzujeme podíl vytěžených a dovezených podzemních aktiv na celkových materiálových vstupech a spotřebě za období 1990 – 2002.  A navíc, analyzovány jsou i skryté toky. Ačkoli podíl těžby surovin trvale klesá, stále přispívá do přímých materiálových vstupů významnými 60 %. Za třetí, diskutuje se o použití SEEA-2003 na tomto poli. Vedeme diskusi o metodách klasifikace environmentálních aktiv s důrazem na podzemní aktiva tak, jak je to uvedeno v SNA-1993 nebo v ESA-1995 v daném pořadí. Je popsána současná praxe v účetnictví podzemních aktiv v České republice vyjádřených ve fyzických termínech. Zvláštní pozornost je věnována zásobám černého a hnědého uhlí. Dále se zaměřujeme na techniky oceňování zásob a jejich čerpání. Jsou popsány zejména metody odhadu renty ze zdroje použité v SEEA-2003. Existují tři přístupy k odvození renty ze zdroje. První z nich je metoda tvorby příjmů založená na daních a poplatcích uvalených na těžbu materiálů ze zdrojů  ve vlastnictví státu. Další dvě metody jsou založeny na odhadu renty na základě rozdělení informací o ekonomické rentě vztahující se ke všem aktivům firmy, a to na část týkající se aktiv vytvořených vlastní činností a část vztahující se k aktivům nevytvořeným vlastní činností. Renta ze zdroje se potom může odvodit buď metodou trvale se obracejících zásob nebo toku kapitálové služby (capital service flow). Je pojednáno o dostupnosti dat a použitelnosti těchto hodnotících přístupů, a to včetně uvedení předběžného odhadu renty ze zdrojů.

Kovanda, J.: Indikátory materiálových toků pro Českou republiku za období 1990-2002

Ekonomika a životní prostředí jsou propojeny prostřednictvím materiálových a energetických toků. Tyto toky jsou považovány za klíčovou příčinu environmentálních problémů a mohou sloužit jako nepřímý indikátor tlaku, který lidská společnost vyvíjí na životní prostředí. Vůdčí metoda analýzy materiálových toků (tzv. analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni) byla vyvinuta v průběhu devadesátých let ve spolupráci řady výzkumných ústavů a organizací a v roce 2001 byla standardizována v metodologické příručce Eurostatu (2001).
 
V České republice byly účty a indikátory materiálových toků na makroekonomické úrovni sestaveny pro časové období 1990-1999 v rámci projektu VaV MŽP „Metodologie hodnocení stavu a predikce životního prostředí formou bilančního hodnocení materiálových (i energetických) toků (zjevných i skrytých)“ řešeného v letech 2000-2001. Později byly časové řady indikátorů rozšířeny o rok 2000 a výsledky byly publikovány v mezinárodním vědeckém časopise (Scasny et al., 2003). V současné době je řešen projekt VaV „Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje“, který je taktéž financovaný MŽP ČR. Cílem tohoto projektu je rozšíření časových řad indikátorů materiálových toků pro makroekonomickou úroveň do roku 2002 a vývoj metodologie, pomocí které by bylo možné počítat indikátory materiálových toků nebo jejich komponenty na regionální a podnikové úrovni.
 
Tento článek popisuje aplikaci analýzy materiálových toků na makroekonomické úrovni v České republice. Výsledky za časové období 1990-2002 ukazují, že indikátory materiálových toků v tomto období poklesly o 30-50 %. Je také ukázáno, že došlo k výraznému poklesu materiálové intenzity a podílu indikátorů DPO a TDO k hrubému domácímu produktu (HDP). V článku jsou dále diskutovány příčiny tohoto poklesu.

Farský, M., Neruda, M.: Leontijevská strukturní bilance a účty materiálových toků

Standardní formulace této bilance je vy\tvořena maticí odpadů N, v níž vektory W zaznamenávají v příslušných jednotkách emise určitého typu odpadu z jednotlivých produkčních subsystémů dle známého vstupu (spodní index „0“) výrobní kapacity, mezispotřeby zboží a produkce tržních komodit. Za podmínky konstantnosti standardů spotřeby surovin a standardů úrovně emise odpadů, můžeme potom simulovat různé dopady na bilanci odpadů - adekvátně měnícím se požadavkům na tržní komodity nebo nezbytnosti snižování spotřeby (problémy s nákupem surovin nebo tlak na snížení emisí odpadů).

V kontextu EIA by bylo dobré porozumět standardům v použité bilanci a koeficientům jako stochastickým parametrům, a to kvůli nepřesnostem a omylům spojeným s měřením objemu nebo úrovně emisí.

Krčma: Případová studie Regionální disagregace doma využívané těžby v České republice

Projekt „Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni, její aplikace na regionální a mikroekonomické úrovni a použití pro vypracování indikátorů trvalého rozvoje“ financovaný Ministerstvem životního prostředí, je v současné době uskutečňován Centrem University Karlovy pro otázky životního prostředí a Českým centrem čistší produkce. Cílem tohoto projektu je rozšířit časové řady indikátorů materiálových toků v České republice až do roku 2002 a vyvinout metodiku pro přenos určitých makroekonomických indikátorů materiálových toků nebo jejich komponent na úroveň regionálního podnikání. Tato prezentace se zaměřuje na předběžné výsledky regionálního rozdělení doma využívané těžby (komponenta indikátoru přímého materiálového vstupu (DMI)) dle regionů NUTS 3 v České republice. Prezentace popisuje stávající zkušenosti s indikátory materiálového toku na podnikové úrovni a vztahy k dílčím národním a regionálním indikátorům. Výhody a možné příležitosti pro ty, kteří vyhodnocují a užívají indikátory, spočívající v určení toho, zda budou indikátory pravidelně používány.
 
Složitějšími oblastmi jsou  interpretace a využití indikátorů materiálového toku v rozhodovacím procesu. Indikátory materiálového toku jsou na podnikové úrovni jedním z mnoha nástrojů spojených s mnoha jinými nástroji, což se týká zejména   dobrovolných nástrojů jako je environmentální účetnictví, vyhodnocování životního cyklu a systémů řízení. Metodika analýzy materiálových toků (MFA) byla široce použita na makroekonomické úrovni a existují četné studie a projekty pojednávající o jakosti a důkazní hodnotě jednotlivých indikátorů sestavených a používaných v MFA. Ambicí projektu „Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni, její aplikace na regionální a mikroekonomické úrovni a použití pro vypracování indikátorů trvalého rozvoje“ je sledovat možnosti použití MFA na mikroekonomických úrovních. V této přednášce by se výzkumný tým chtěl podělit o výsledky dosud dosažené na regionální úrovni. Za účelem vyhodnocení a možností využití MFA na regionální úrovni, výzkumný tým pátral v rámci zdrojů, dostupnosti a jakosti dat použitých k sestavení indikátorů materiálového toku. Potom pokračoval porovnáváním získaných regionálních dat s makroekonomickou úrovní a nakonec provedl interpretaci výsledků, která by mohla  poskytnout základ pro rozhodování na regionální úrovni, a to s ohledem na trvale udržitelný rozvoj a stav životního prostředí v regionech.

Sekce 4

ENVIRONMENTÁLNÍ ÚČETNICTVÍ NA MIKROÚROVNI

Obršálová, I.: Environmentální účetnictví na podnikové úrovni

Příspěvek je zaměřen na vybrané problémy environmentálního účetnictví na podnikové úrovni. Klíčovým pojmem jsou environmentální náklady. Existuje mnoho překážek přesného zachycování environmentálních nákladů a environmentálních výnosů v účetnictví. Jsou diskutovány výsledky výzkumu v České republice a zahraničí. Je zmíněna role podniků, zejména malých a středních, v udržitelném rozvoji a diskutována jejich  informační podpora.

Sommer, P., Jopková, M.: Environmentální nákladové účetnictví v malých a středních podnicích – zkušenosti z německého pilotního projektu

Předložený příspěvek se zabývá environmentálním nákladovým účetnictvím na podnikové rovině. K tomu jsou představeny zkušenosti z aplikačně orientovaného pilotního projektu v Německu, jehož cílem byla implementace vhodných řešení environmentálního nákladového účetnictví ve vybraných malých a středních podnicích (MSP). Na tomto základě je vyvozeno několik doporučení a budoucích úkolů pro širší užití environmentálního nákladového účetnictví v podnicích.

Sekce 5

BUDOUCÍ VÝVOJ

Aplikace environmentálního účetnictví - další kroky a cíle pro rok 2005

Záznam ze sekce